Večeře osamělých holek

Většina chlapů má ráda maso. Já taky nepohrdnu krvavých steakem, hovězím tatarákem nebo grilovanou kotletou. Občas ale mám pocit, že vůbec maso nemusím mít a že mi nechybí. Můj muž se mnou tento názor (většinou) nesdílí, a tak se u nás vaří většinou masité pokrmy, i když třeba se zeleninovou přílohou nebo se salátem...

Včera nebyl muž doma a mne přepadla chuť na "podzimní" zeleninu - řepu, dýni, celer, žampiony... Abych však nestrávila celý večer vařením večeře (a mohla se v klidu věnovat žehlení! :), vymyslela jsem úplně jednoduchou úpravu, která mi strašně vyhovuje (jeden plech, nemusí se u toho stát, za 20 min hotovo...), a to pečení.

Nejdřív jsem všechnu zeleninu nakrájela na plátky, na plechu pokapala olivovým olejem, osolila, opepřila, a přidala jsem tymián a nasekaný čerstvý rozmarýn...

Pak už jsem za jednoho otočení pekla na 200 stupňů v horkovzdušné troubě asi 20 minut až do změknutí řepy.

"Salát z pečené zeleniny" jsem poté na talíři doplnila uzeným tofu na kostičky...

Nemohla bych být bez masa neustále, ale taková občasná večeře "osamělých holek" tohoto typu mi naprosto vyhovuje :)

Pozdní snídaně

Po dlouhé době si s mužem užíváme odpočinkový víkend, který začal pozdní snídaní do postele - čerstvým pomerančovým džusem a domácími meruňkovými šátečky :)

Šátečky byly trochu znouzectnost, jako "správná" hospodyňka jsem neměla ani kousek pečiva a ani vajíčka. Listové těsto a meruňková marmeláda tak působily v lednici jako malý zázrak :) A na to, jaká byla dnešní snídaně improvizace (vzhledem k návratu z včerejší oslavy narozenin v brzkých ranních hodinách se ani není čemu divit), sklidily ještě teplé šátečky velký úspěch :)

Přinesla jsem si...

... z lesa parohy!!! 

A po bližším zkoumání jsem zjistila, že se jedná o srnčí parůžky, a to hned o tvz. šesteráka! (parůžky mají tři výsady - dvě vpředu a jednu vzadu).

  

Srnci parůžky, jako své sekundární pohlavní znaky, shazují vždy na podzim, a to po období říje. Nové paroží vyrůstá každý rok na jaře a je řízeno, stejně tak jako shazování, hormony v návaznosti na pohlavní zralost samců. Právě pohlavní zralost má za následek konečnou podobu paroží, které samicím signalizuje, který ze samců je nejvhodnější volbou pro rozmnožování.

Ze svého nálezu jsem měla obzvlášť radost, a to v souvislosti s podzimním/zimním laděním našeho obýváku. Líbí se mi nordic styl a pro něj je paroží charakteristické.

Na vlněné dece jsem pracovala celou minulou zimu (uf!), takže už jen hrnek teplého čaje a nějaká příjemná knížka a podzimní a zimní plískanice můžou přijít :)

Letošní...

... úroda jablek byla rekordní...

Takže i letošní moštování bylo v mnoha ohledech rekordní!

Základ úspěchu je lis...

 

... pak už se jen překrajuje, překrajuje a překrajuje, aby se vyselektovala špatná jablka...

 ... a krouhá, krouhá a krouhá, aby se z jablek získalo co nejvíce šťávy...

... a lisuje, lisuje, lisuje....

... až následuje stáčení!

Letos jsme měli opravdu rekordní úrodu...

moštu bylo 223,5 litrů!!!

Rostou!

Kromě sklízení letošní hojné úrody jablek, jsme si o prodlouženém víkendu našli chvilku na procházku v lese a na houby. Doufali jsme, že najdeme alespoň trochu na italskou houbovou polévku..

Byli jsme příjemně překvapeni, protože opravdu

 

 

Našli jsme v podstatě samé pravé hřiby, takže zítra bude, kromě plánované italské polévky, také klasická česká houbová omáčka s knedlíkem :)

  

Vedle pravých hřibů jsme také narazili na dva hřiby kováře, které u nás na Vysočině běžně nenacházíme...

Potkali jsme také spoustu muchomůrek a holubinek (podhříbku jsem si všimla až když jsem kontrolovala kvalitu fotky ve foťáku - člověk prostě občas pro oči nevidí :)

Nakonec jsme se domů vrátili po třech hodinách...

a s plným košem! :)

K podzimu...

... neodmyslitelně patří houby!

Do lesa jsme se letos ještě nedostali, ale darem jsme dostali košík lišek.

Protože by bylo hub do smaženice škoda, rozhodla jsem se je podávat s těstovinami, kde jejich chuť pořádně vynikne.

Na másle s olivovým olejem jsem orestovala šalotku a lišky nakrájené na kousky. Poté jsem vše zalila asi dvěma deci bílého vína a nechala vyvařit alkohol. Když houby změkly, přidala jsem smetanu a nasekanou hladkolistou petržel.

Poté jsem omáčku osolila, opepřila a krátce povařila a smíchala s těstovinami.

Příprava netrvá déle než půl hodiny a chuť je báječná :)

Seznamte se...

Thajský lilek!

Thajský lilek vypadá trochu jako nezralý fík a po jeho rozkrojení jsou viditelná malinkatá semínka.

Jeho chuť je na rozdíl od lilku, který známe z evropské  kuchyně (lilek vejcoplodý), lehce nahořklá.

Použití lilku je v rámci thajské kuchyně široké - přidává se do směsí (kari), polévek (tom yum) nebo se nakládá do kyselého nálevu a jí se u nás jako kyselé okurky :)

Buda

... Pest!

 

Minulý víkend jsme navštívili Budapešť.

 Byla to naše druhá návštěva malebného města na Dunaji.

První návštěva byla krásná, ale při druhé návštěvě nás město nadchlo a naprosto nás uchvátilo...

  Od naší poslední návštěvy doznal budapešťský hrad Budín zásadních změn,

a to zejména tzv. Várkert Bazár. Várket Bazár je novorenesanční zahradou postavenou v letech 1872 až 1883 nacházející se na nábřeží Dunaje.

Kaskádovitá zahrada sloužila původně jako obchodní centrum. Nacházely se zde průmyslové dílny a na přelomu 19. a 20. století také ženská umělecká škola.

 V průběhu druhé světové války byl Várkert Bazár zničen a postupně do roku 1980 zcela zchátral. Úplné obnovy se zahrady dočkaly až v roce 2013 a v srpnu 2014 byly otevřeny pro veřejnost.

Nová podoba Várkert Bazár snoubí původní historickou tvář hradu s moderním pojetím odpočinkové zóny.

Výrazným prvkem jsou železné lenošky...

 ... a také neošetřené železné prvky, které se nám líbily ze všeho nejvíc, ...

... linoucí se novou částí Várkert Bazár jako červená nit.

V Budapešti jsme se nejen kochali krásou Várkert Bazár, ale také navštívili některé z vyhlášených podniků židovské čtvrti Pešti...

Ale o nočním životě v Budapešti až příště :)

Švédské račí hody

V půlce srpna začíná ve Švédsku unikátní gurmánský svátek - Račí hody, kdy

 scházejí rodiny a přátelé a pochutnávají si na čerstvě nalovených racích. Tradičně se právě první středu v srpnu zahajuje jejich lov.

Raci se podávají studení, kdy se po vaření v koprovém nálevu dávají zchladit, přikusuje se k nim červé pečivo, syr a zapíjí se pálenkou.

Ani my jsme letos neodolali a rozhodli se raky vyzkoušet.

A mělo to úspěch (i u zprvu lehce užaslé návštěvy)!

Jen jsme trochu netradičně (a proti proudu) podávali račí ocásky na polníčku a nezapíjeli je pálenkou, ale vínem. I tak jsme si pochutnali a také si užili jejich otvírání přímo u stolu.

Karafiát...

... se pomalu začíná zbavovat stigmatu komunistické květiny, která, společně s oschlými chlebíčky a podnapilými funkcionáři státních podniků, dokreslovala panoptikální charakter totalitních oslav MDŽ, a to je dobře!

Karafiát je jednou z mála květin, která je k dostání v rozmanitých barvách a dlouho vydrží ve váze i bez výměny vody (takže pro mne je ideální volbou :)

Z hlediska květomluvy jsou karafiáty zajímavé, pokud totiž darovaný karafiát voní, jde o čisté prátelství mezi osobou dárce a osobou obdarovanou, pokud ne, jde o vyjádření krásy zevnějšku, ale nevalné vnitřní hodnoty...

Tak ještě, že jsem si karafiáty na fotkách koupila sama (ony totiž nevoní.... :))

Milujeme...

Thajské curry!!!!

Když jsme s mužem objevili thajskou kuchyni, ihned jsme si jí zamilovali. Zejména pálivou Tom Yum v krevetové variantě (Kung) a Červené curry. Protože se ze zájmu o jídlo stal zájem o zemi jako takovou, v únoru máme naplánovanou cestu do Thajska...

A proto se již nyní věnujeme náležité přípravě :)

Základem červeného thajského curry je červená curry pasta, dále je nezbytná rybí omáčka, kokosové mléko a cukr (v našem případě třtinový). Další ingredience závisí čistě na chuti strávníků.

V Thajsku se maso používá sporadicky. Již zmíněná Tom Yum je původně vegetariánskou polévkou, když krevetová či kuřecí varianta byla vytvořena spíše pro turisty, než že by byla variantou tradiční. Proto je i curry podáváno spíše jako vegetariánské. Nicméně, já jsem pro dnešní večer zvolila variantu červeného curry s kuřecím masem.

Jak již bylo výše řečeno, zelenina hraje v Thajsku prim, a tak se fantasii meze nekladou. Já jsem použila cuketu, mrkev, červenou papriku, řapíkatý celer, hlívu ústřičnou, bramboru nakrájenou na droboulinké kostičky a samozřejmě čerstvou chilli papričku (výborný je také cukrový hrášek).

Jako na každé jídlo, existuje i na curry tisíc různých postupů a recetů. Ve většině receptech je jako první krok uvedeno osmažení curry pasty na rozpáleném oleji. Z posledního kurzu vaření jsem si však přinesla nový poznatek. Na pánvi přivedeme k varu část kokosového mléka (já použila cca polovinu 400g plechovky mléka) a v něm rozpustíme curry pastu. Chuť pasty se tak pořádně spojí s mlékem. Poté přidáme jednu lžíci (třinového) cukru a 2 lžíce rybí omáčky (namísto soli). Opět promícháme. Následě přidáme na tenoučké plátky nakrájené kuřecí maso, zajilejeme zbytkem mléka, zvýšíme plotýnku naplno a chvilku restujeme tak, aby nebylo maso syrové. Poté přidáme zeleninu a lehce orestujeme (kromě množství zeleniny dbají thajci také na její čerstvost, zelenina se tak v pokrmech podává skoro syrová). Následně dochutíme dle chuti (cukr, rybí omáčka, chilli) a servírujeme s rýží.

Dobrou chuť!