Večeře osamělých holek

Většina chlapů má ráda maso. Já taky nepohrdnu krvavých steakem, hovězím tatarákem nebo grilovanou kotletou. Občas ale mám pocit, že vůbec maso nemusím mít a že mi nechybí. Můj muž se mnou tento názor (většinou) nesdílí, a tak se u nás vaří většinou masité pokrmy, i když třeba se zeleninovou přílohou nebo se salátem...

Včera nebyl muž doma a mne přepadla chuť na "podzimní" zeleninu - řepu, dýni, celer, žampiony... Abych však nestrávila celý večer vařením večeře (a mohla se v klidu věnovat žehlení! :), vymyslela jsem úplně jednoduchou úpravu, která mi strašně vyhovuje (jeden plech, nemusí se u toho stát, za 20 min hotovo...), a to pečení.

Nejdřív jsem všechnu zeleninu nakrájela na plátky, na plechu pokapala olivovým olejem, osolila, opepřila, a přidala jsem tymián a nasekaný čerstvý rozmarýn...

Pak už jsem za jednoho otočení pekla na 200 stupňů v horkovzdušné troubě asi 20 minut až do změknutí řepy.

"Salát z pečené zeleniny" jsem poté na talíři doplnila uzeným tofu na kostičky...

Nemohla bych být bez masa neustále, ale taková občasná večeře "osamělých holek" tohoto typu mi naprosto vyhovuje :)

Pozdní snídaně

Po dlouhé době si s mužem užíváme odpočinkový víkend, který začal pozdní snídaní do postele - čerstvým pomerančovým džusem a domácími meruňkovými šátečky :)

Šátečky byly trochu znouzectnost, jako "správná" hospodyňka jsem neměla ani kousek pečiva a ani vajíčka. Listové těsto a meruňková marmeláda tak působily v lednici jako malý zázrak :) A na to, jaká byla dnešní snídaně improvizace (vzhledem k návratu z včerejší oslavy narozenin v brzkých ranních hodinách se ani není čemu divit), sklidily ještě teplé šátečky velký úspěch :)

Přinesla jsem si...

... z lesa parohy!!! 

A po bližším zkoumání jsem zjistila, že se jedná o srnčí parůžky, a to hned o tvz. šesteráka! (parůžky mají tři výsady - dvě vpředu a jednu vzadu).

  

Srnci parůžky, jako své sekundární pohlavní znaky, shazují vždy na podzim, a to po období říje. Nové paroží vyrůstá každý rok na jaře a je řízeno, stejně tak jako shazování, hormony v návaznosti na pohlavní zralost samců. Právě pohlavní zralost má za následek konečnou podobu paroží, které samicím signalizuje, který ze samců je nejvhodnější volbou pro rozmnožování.

Ze svého nálezu jsem měla obzvlášť radost, a to v souvislosti s podzimním/zimním laděním našeho obýváku. Líbí se mi nordic styl a pro něj je paroží charakteristické.

Na vlněné dece jsem pracovala celou minulou zimu (uf!), takže už jen hrnek teplého čaje a nějaká příjemná knížka a podzimní a zimní plískanice můžou přijít :)

Letošní...

... úroda jablek byla rekordní...

Takže i letošní moštování bylo v mnoha ohledech rekordní!

Základ úspěchu je lis...

 

... pak už se jen překrajuje, překrajuje a překrajuje, aby se vyselektovala špatná jablka...

 ... a krouhá, krouhá a krouhá, aby se z jablek získalo co nejvíce šťávy...

... a lisuje, lisuje, lisuje....

... až následuje stáčení!

Letos jsme měli opravdu rekordní úrodu...

moštu bylo 223,5 litrů!!!

Rostou!

Kromě sklízení letošní hojné úrody jablek, jsme si o prodlouženém víkendu našli chvilku na procházku v lese a na houby. Doufali jsme, že najdeme alespoň trochu na italskou houbovou polévku..

Byli jsme příjemně překvapeni, protože opravdu

 

 

Našli jsme v podstatě samé pravé hřiby, takže zítra bude, kromě plánované italské polévky, také klasická česká houbová omáčka s knedlíkem :)

  

Vedle pravých hřibů jsme také narazili na dva hřiby kováře, které u nás na Vysočině běžně nenacházíme...

Potkali jsme také spoustu muchomůrek a holubinek (podhříbku jsem si všimla až když jsem kontrolovala kvalitu fotky ve foťáku - člověk prostě občas pro oči nevidí :)

Nakonec jsme se domů vrátili po třech hodinách...

a s plným košem! :)

K podzimu...

... neodmyslitelně patří houby!

Do lesa jsme se letos ještě nedostali, ale darem jsme dostali košík lišek.

Protože by bylo hub do smaženice škoda, rozhodla jsem se je podávat s těstovinami, kde jejich chuť pořádně vynikne.

Na másle s olivovým olejem jsem orestovala šalotku a lišky nakrájené na kousky. Poté jsem vše zalila asi dvěma deci bílého vína a nechala vyvařit alkohol. Když houby změkly, přidala jsem smetanu a nasekanou hladkolistou petržel.

Poté jsem omáčku osolila, opepřila a krátce povařila a smíchala s těstovinami.

Příprava netrvá déle než půl hodiny a chuť je báječná :)

Seznamte se...

Thajský lilek!

Thajský lilek vypadá trochu jako nezralý fík a po jeho rozkrojení jsou viditelná malinkatá semínka.

Jeho chuť je na rozdíl od lilku, který známe z evropské  kuchyně (lilek vejcoplodý), lehce nahořklá.

Použití lilku je v rámci thajské kuchyně široké - přidává se do směsí (kari), polévek (tom yum) nebo se nakládá do kyselého nálevu a jí se u nás jako kyselé okurky :)